C. S. Lewis a J. R. R. Tolkien byli přátelé, sedávali spolu nad sklenkou vína a poddávali se svým představám. Spolu stvořili živoucí svět, který později oba převedli do řady knih. Na jedné straně Pán Prstenů a na straně druhé Letopisy Narnie. Později se sice trochu rozkmotřili, ale přesto se čtenáři na celém světě těší z jejich příběhů dodnes. Pán prstenů má svou filmovou premiéru dávno za sebou a první (filmový, druhý knižní) díl Letopisů Narnie (v originále Chronicles of Narnia, u nás s podtitulem Lev, čarodějnice a skříň) všude na světě přichází do kin právě teď, k nám bohužel dorazí až v lednu (více na Tiscali.Dokina).

Jak se stalo dobrým zvykem, spolu s filmem se svezou i herní společnosti a obvykle vyprodukují nějakou rychlokvašku, která je jen ždímačem peněz. Už se ale objevilo i několik kvalitních her inspirovaných filmem (třeba právě LOTR: Battle for Middle Earth) a tak jsem byl zvědav, jak dopadne tenhle pokus.

•Filmová pohádka, drsná hrátka
Ke své smůle jsem ale knihu nečetl a film neviděl, takže nemohu přesně soudit, jak moc se vývojáři drželi předlohy. Nicméně ze zpracování přímo prýští, že to co se odehrává na monitoru je v podstatě shodné s příběhem filmu. Hra začíná náletem na Londýn, při němž se matka čtyř dětí snaží nahnat všechny ratolesti do krytu. Videosekvence plynule přechází do hry a v první misi zachraňujete postupně čtyři děti - Petra, Lucinku, Zuzku a Edmunda. Po prologu už se drobotina přesouvá, jako tisíce ostatních londýnských dětí, na anglický venkov. Naše čtveřice se dostává do starobylého sídla, kde se nachází v perexu zmiňovaná almara.

Příběh je silně pohádkový a dětští hrdinové to ještě podtrhují. Veškerý děj se posouvá vpřed skrz ukázky z filmové adaptace. Díky tomu si o něm můžete udělat poměrně dobrou představu a troufám si tvrdit, že se rozhodně kinofilové mají na co těšit. Navíc hru dabovali nikoliv betatester Franta a uklizečka Maruna, ale opravdový čeští herci, kteří propůjčili hlasy i filmovým postavám - např. Michaela Schönová, Michal Hruška, Josef Somr, Martina Válková, Zuzana Skalická a další. A je to znát!

Ale abych se dostal k tomu, co avizuje už nadpis. O film se postaralo Disney studio a protože i knižní předloha je pohádkovější než Pán Prstenů, je jasné, že by i hra měla cílit spíše na mladší publikum. Dovolím si tvrdit, že hra je pro mladší sourozence dost obtížná, ať už ovládáním, počtem a tuhostí nepřátel nebo některými herními principy. To je ale pro většinu těch odrostlejších hráčů určitě dobrá zpráva.

•Fantastická čtyřka
S komiksovými hrdiny má naše čtveřice společného mnohem více, než by se na první pohled zdálo. Žádné z dětí sice nemá vyloženě nadpřirozené schopnosti, ale každý umí něco a svými dovednostmi se parádně doplňují. V tabulce je přehled toho, co který z nich dokáže. S Fantastic Four je pojí nejen stejný počet hrdinů, ale i styl hraní a spolupráce charakterů. Obě zmíněné části byly ale ve Fantastic Four tím, co táhlo hru ke dnu, kdežto u Letopisů Narnie je tomu přesně naopak.

Děti si musí pomáhat velmi často. Třeba Lucinka je opravdu malá a tak ji Petr nebo Zuzka musí přenášet přes sněhové závěje. Ona jim naopak pomůže při rozbíjení ledových štítů. Stejným způsobem spolu při postupu hrou spolupracují všechny charaktery a díky v tomto případě velmi jednoduchému ovládání se, na rozdíl od Fantastické čtyřky, spolupráci vyhýbat nebudete.

Jsou situace, které ani jiným způsobem vyřešit nejdou, jako zmíněné prorážení bariér. Pak je hodně příležitostí, abyste k útoku nebo obraně využili místo jednoho charakteru hned dva. Valí se na vás desítky vlků a minotaurů a navíc vás ze zálohy ostřelují lučištníci? Není nic snazšího než naskočit se Zuzkou na Petrovy ramena a využít tak nejen jeho meče, ale zároveň jejího luku. Nebo se na vás řítí desítky ghoulů? Pomozte si s Lucinkou a Zuzkou a za pár sekund se z nebe snesou ohnivé šípy, které v nepřátelských řadách sjednají pořádek. Spolupráce se aktivuje jediným tlačítkem, když jste v blízkosti další postavy a možnost použití je znázorněna fialovými kruhy. Zkrátka na kooperaci je postavena celá hra a navíc je její používání efektní, efektivní a zábavné.

ČTYŘI HRDINOVÉ

PETR - Nejstarší a nejsilnější ze sourozenců. Zpočátku buší do všeho pěstmi, maximálně nalezeným klackem, ale později dostane kouzelný meč a štít. Dokoupit se dá spousta útočných kombo úderů, které ho dostanou z každé sebezapeklitější situace. ZUZKA - V podstatě elfka, která nejprve hází sněhové koule, ale později získá kouzelný luk. Šípy lze u ohňů i zapalovat. Je nezastupitelná při likvidaci nedosažitelných nepřátel, zvláště trpaslíků s luky. Kromě zbraně má i kouzelnou flétnu, kterou dokáže uspat nepřátele, přivolat pomoc nebo získat skryté předměty. Velmi silná je ve válečné vřavě kombinace Petra a Lucky. EDMUND - Je takový menší Petr, ovládá podobná kouzla a jeho postavu jsem používal asi nejméně. Když útočí společně se Zuzkou, chytne se jí za ruce a ta ho roztočí v děsivém tangu, které nakopne břuch všem potvůrkám kolem. LUCINKA - Je sice nejmenší, ale přesto velmi důležitá. Díky své výšce se protáhne každou skulinou a dostane se na jiným nepřístupná místa. Už od začátku umí ozdravovat ostatní. Svou velikost dohání uměním ovládat nepřátele, jednoduše jim vyskočí na hřbet a využije jejich sílu ve svůj prospěch. Umí také prorážet překážky a když je někdy nejhůř, dokonce vleze na ramena i Petrovi.

•Akce, závod i schovávačka
Přesně vymezit herní styl u Narnie nelze. V reklamních materiálech se dočtete, že jde o akční adventuru. Já se přikláním mnohem více k prostému označení akční hra. Ze sedmdesáti pěti procent budete bojovat ve stylu moderního Double Dragonu nebo zmíněné Fantastic Four. Z různých pohledů, nejčastěji shora, sledujete čtveřici jak odráží útoky pohádkových příšer. Ale hraní zpříjemňují části, kdy jedete po rozbouřené řece nebo v ledovém korytu, tedy lehký závan závodů.

Pak tu jsou vyloženě reflexivní mezihry, kdy třeba v korunách stromů s Petrem a Edmundem odrážíte orky. Ve své podstatě se jedná o přikrášlenou verzi starých černobílých digiher ze SSSR. Další úroveň je zase posunuta do stealth akce, kdy se nepozorovaně snažíte utéct z nočního ležení. Zakomponování těchto žánrů nepůsobí vůbec rušivě, naopak přispívá k vítanému rozptýlení a odreagování od stále se opakujících soubojů.

Souboje tvoří většinu hry a ačkoliv jich absolvujete opravdu mnoho, téměř nenudí. Hra má takový spád, že v rámci úrovně řešíte vždy jednu dvě obrazovky a poté sledujete video. Ke konci už se sice nuda mírně dostavuje, na druhou stranu vás vpřed žene příběh. V úvodu se proti vám staví hlavně vlci, kteří se zrovna nemají v lásce s ohněm a proto není na škodu zapalovat křoviska, z nichž útočí

Z obrázků vidíte, že se dostaví i kyklopové, orkové, lučištníci, minotauři, obři a další havěť. Zpočátku není problém se poskoků zlé čarodějnice zbavit, ale už tak od poloviny narazíte na úrovně, které se za jednoduché rozhodně označit nedají. Například souboj u bobřího domu je dost dlouhý, vyžaduje pokročilou spolupráci všech dětí a zástup nepřátel se zdá nekonečný. Právě tuto úroveň jsem hrál dokola několikrát a mám pocit, že mladší generace by na to neměla dost trpělivosti.

•Penízky a zvířátka
Děti po celou hru vylepšují stávající a získávají nové schopnosti. Ale aby se i mládež naučila, co vládne světem, k získávání nových dovedností jsou potřeba peníze. Ty se válí na každém kroku, v každém stole, skříni a stromu a zpočátku jsem si myslel, že nebudou mít valného využití. Jenže vlastnosti si vylepšujete opravdu až do posledního levelu a tak je nutné zlaťáčky sbírat stejně poctivě, jako to dělá Dr. Rath s žalobami. Po první úrovni s vlky si Petr může koupit vylepšení "Zhouba vlků", které ho zbaví nenažraných chlupatců na jednu ránu. Stejnou schopnost pak lze získat i proti ostatním běžným potvůrkám.

Zuzka si s oblibou vybírá zvýšení maximálního zdraví, Lucinka zlepšuje účinnost léčení a tak dále. Kromě peněz děti ještě osvobozují zkamenělá zvířata, jejichž počet vám v poslední bitvě dopomůže k několika ultimátním útokům. Povoláte si na pomoc třeba fénixe, orly nebo kentaury. Se sochami ještě sbíráte jakési štíty, ty se sčítají a za určité množství dostanete přístup ke speciálním ukázkám o vzniku filmu a tajným úrovním.

Narnie trpí pod vládou čarodějnice nekonečnou zimou a tak je prostředí předem dané. Prvních pár úrovní se odehrává nejdříve v londýnském a pak venkovském sídle. Poté se dlouho pohybujete pouze po zasněžených lesích, zamrzlých řekách a jezerech. A ke konci se dostáváte do zelených hájů a na obří pláně. Prostředí je vytvořeno skutečně nádherně a působí krásně pohádkově. Postavy jsou také úžasné a celkový dojem je prostě bezvadný. Na druhou stranu nečekejte nějaké interaktivní orgie. Co vám autoři nepovolí posunout, rozbít nebo použít, musíte vnímat pouze jako kulisu. Obecně je postup vpřed silně lineární, ale to u takto příběhem svázané hry nepřekvapí a ani příliš nevadí.

•Konverze obecná
Letopisy Narnie vychází na všechny běžné systémy a není divu, že je tedy PC verze lehce konzolově zprzněná. Těžko soudit, zda jde přímo o konverzi, asi ano, ale pokud tomu tak je, tak zejména grafické zpracování to nedává vůbec znát. Ale u čeho je námi nenáviděný šmrnc cítit nejvíce, jest ovládání. Používáte přes deset kláves, čtyři pro pohyb, čtyři pro akce a pár dalších třeba pro přepínání mezi charaktery.

Autoři se snažili vám postup co nejvíce zjednodušit a tak se různé akce spouštějí automaticky. Potřebujete zapálit klacek? Stačí dojít blízko k ohni a už plane. Chcete zahnat vlky? Zase se jen přesuňte blízko křoví a už hoří. Potud je vše v pořádku, ale problém nastává v momentě, kdy vás hra učí, jakou kombinací kláves aktivujete nové útočné kombo. Nedokážu pochopit, proč se jednoduše nezobrazují vámi namapované klávesy, ale místo nich nicneříkající ikonky zkřížené meče, fialový kruh a nebo dlaň. Úplně stejný problém jsem měl i s Fantastic Four a přestože vše ostatní jede bez chyby, tohle mě dokáže rozpálit do ruda.

Druhá menší chybka nastává při hře dvou lidí. Klávesnice stíhá povely přenášet bez problémů, ale často se v nepřehledných situacích stane, že obě ovládané postavičky se rozhodnou dojít pro zdravíčko na jinou stranu úrovně a to v důsledku znamená smrt obou. Protože se herní obrazovka nepůlí a hráči mají společný výhled, tak se místo kýženého léčení obraz zasekne. Mezi tolika postavami nemáte čas sledovat ještě kolegu, zda náhodou nejde jiným směrem a nebylo by na škodu nějak zvýraznit, že se charaktery nacházejí na protilehlých stranách herní plochy.

Grafiku už jsem nakousl, zdála se mi zkrátka perfektní, i když třeba není z nejdetailnějších, ale svůj účel plní na jedničku. Jen ve vypjatějších situacích, kdy se na monitoru prohání třeba dvacet postav, hra viditelně nestíhá a trochu seká. Stejně tak hudba dostává výbornou a jak jsem napsal v úvodu i dabing je konečně profesionální.

Právě si to tu pročítá